„Nemluv se mnou o své duchovnosti, kámo. Nemám zájem… Prosím, nemluv se mnou o ´čistém vědomí´ nebo ´o životě v absolutnu´. Chci vidět, jak se chováš ke svému partnerovi, ke svým dětem, rodičům, tvému vzácnému tělu. Prosím, nedávej mi přednášku o iluzi odděleného Já nebo o tom, jak jsi dosáhl blaženosti za pouhých 7 dní. Chci cítit skutečné teplo zářící z tvého srdce. Chci vědět, jak dobře umíš naslouchat. Jak vnímáš informace, které neodpovídají tvé vlastní filozofií. Chci vidět, jak komunikuješ s lidmi, kteří s tebou nesouhlasí. Neříkej mi, že jsi probuzen a zbaven ega. Chci tě poznat mimo slova. Chci vědět, jak se cítíš, když tě obklopuje neštěstí. Jestli dokážeš úplně se ponořit do bolesti a nepředstírat, že jsi nezranitelný. Jestli umíš procítit svůj hněv, ale nejít do násilí. Jestli jsi schopen naplno prožit smutek, aniž bys se stal jeho otrokem. Jestli umíš snést svou hanbu bez ponižování jiných. Jestli dokážeš udělat chybu a přiznat to. Jestli jsi schopen říct ´omlouvám se´ a myslet to vážně. Nemluv se mnou o své duchovnosti, kámo. Mne to nezajímá. Jen se s tebou chci setkat. Poznat tvé srdce.“ – Jeff Foster
Nádherná slova, která na nás silně zapůsobila
