Neustále ve svém životě volíme mezi tím, zda být královnou či otrokyní/otrokářkou, králem či otrokem/otrokářem. Královna a král jsou napojeni na svá srdce na svou božskou podstatu. Jejich volby vycházejí ze srdce, z lásky.
Během terapií se velmi často se setkávám se situacemi, kdy jsme schopni dávat lásku jiným, ale ne sami sobě. Jsme přesvědčeni, že milovat sami sebe je sobecké. Jedná se o přesvědčení, které se nezakládá na pravdě.
Ten, kdo jedná z pravé podstaty lásky, nejdříve musí poznat lásku v sobě, lásku k sobě. Příliv lásky, kterou můžeme šířit dál, vnímám, jako proud, který prochází skrze nás a proudí dál do světa, k našim blízkým, k lidem se kterými se setkáváme. Tato láska je schopna rozžehnout další srdce. To znamená jednat jako Král a Královna. Je to stav bytí, kdy žijeme v přítomnosti a vše se děje, plyne.
Po staletí jsme byli zastrašováni a zotročováni. Není podstatné, zda jsme byli v roli otroka/otrokyně nebo otrokáře/otrokářsky. Tím, že dovolím, aby mi bylo ubližováno, zrazuji sebe. Ani v jedné pozici nejsme napojeni na lásku, na svá srdce. Tyto informace máme silně zakořeněné ve své DNA, jsou to informace, které na základě situací, kterými procházíme, aktivují naše podvědomí, naše přesvědčení, programy. Vyvolávají strach, pocity viny, lítosti, vzteku, odporu a my nevíme proč. Naše vědomá mysl je v nesouladu s naším podvědomím.
Už pouhé uvědomění, že můžeme volit, nám dává prostor pro přijetí zodpovědnosti za svůj život a za svá rozhodnutí. Stáváme se stále více sami sebou, tím nejlepším, čím můžeme být Královou a Králem a vládneme svým královstvím našim životům. Proto volme moudře.