Věřím tomu, že jsme zde proto, abychom se učili ze zkušeností. Již předtím, než se narodíme, má naše duše plán, čím si v životě projde. Neznamená to, že celý život máme daný, ale že v životě máme období nebo situace, které jsou důležité pro vývoj a růst naší duše, a které si prožijeme, ať se nám to líbí nebo ne. Může to být například, že potkáme životního partnera, že se nám narodí dítě, že někomu pomůžeme, nebo že se začněme věnovat svému poslání.
S těmito situacemi můžeme bojovat, nebo jim jít naproti. Je na nás, jak se rozhodneme. Každý z nás je napojený na svou božskou podstatu, jen někdo s tím souzní více někdo méně.
Naši nejbližší, rodiče, partneři/partnerky, děti, kamarádi nás učí spoustě věcí. S některými máme závazky z minulosti nebo závazky na úrovni duše, že nás něčemu naučí, nebo že mi naučíme něčemu je. Pokud se tyto závazky zruší, všem se žije mnohem lépe, svobodněji.
Představme si například situaci, kdy jeden z páru utlačuje toho druhého. Pokud si uvědomíme, že vše co se nám děje má nějaký smysl, můžeme jednodušeji přijmout to, že ten kdo nás utlačuje, nás může učit například sebelásce, sebehodnotě. V ten okamžik jsme schopni prohlédnout celou hru a zachovat se v dalších situací jiným způsobem. Tím nemám na mysli bojovat se svým protějškem, ale s láskou mu vnitřně poděkovat za učení, s tím že už to umím, vím, o co jde, děkuji.
Někdy k tomuto uvědomění vede dlouhá cesta, pro někoho to může být rychlé pochopení.
Zde je namístě projevit VDĚČNOST těm, kteří nás učí.