Malé a velké JÁ

Mnozí z nás jsme schopni napojit se během meditace na energii bezpodmínečné lásky, na svou podstatu, na inteligenci, která je v nás a přesahuje naše fyzická těla. Je to energie, ve které je vše možné, cítíme zde lásku, klid, bezpečí, otevíráme svá srdce. Vnímáme přesah nás samých, a že je zde energie, která je mnohem větší než my, mnohem inteligentnější a láskyplnější než jsme my samy, energie která stvořila nás i vše kolem nás. Je to energie, ve které je obsaženo vše, co jest.
Jsou to nádherné stavy prožívání, kdy jsme napojeni na svou podstatu. Co se ale stane, co nás vyhodí z pocitů lásky, klidu? Je to život a naše nezpracovaná témata, naše programy chování.
Najednou se začneme ztotožňovat s našimi problémy, emocemi jako je strach, lítost, nenávist, vina, stud a jiné. Jsme ztotožněni s naším fyzickým tělem a naše vnímání je zaměřeno ven mimo náš vnitřek, mimo naše srdce. Řídí nás podvědomé programy/přesvědčení a jsme v zajetí svých emocí. Mysl a kontrola má navrch.
Vždy, když se upneme na cokoli, co nám má zajistit záchranu, bezpečí, které je mimo nás, oddalujeme tu skutečnou vně nás. Může to být představa, že nás zachrání nějaká věc, někdo jiný, změna vnějších podmínek. Chvíli nás tato „záchrana“ uspokojí, ale nakonec zjistíme, že není trvalá.
Spojení s tím nejlepším v nás, s naším srdcem, s energií bezpodmínečné lásky je trvalé. Každý z nás na to dříve nebo později přijde.
Je doba duchovního růstu, kdy se spousta z nás potýká se situacemi a emocemi, které mohou být větší výzvou. Jsme nuceni volit a učit se. Je na nás, jak dlouho se budeme učit přes utrpení.